Ohisashiburi...

30. prosince 2011 v 10:52 | Tsuki |  Japonsko
!!!Tento článek byl v PŮVODNÍM znění přemístěn z mého starého blogu. Jedná se o článek napsaný 3.10.2010!!!


Tak se po dlouhé době opět ozývám. Brzo to bude skoro dva měsíce, co jsem se vrátila z Japonska. Bohužel, za celou dobu nebyl pořádně čas tady něco napsat - ať už, když jsem ještě byla v Japonsku, tak i po příjezdu. Jak už jsem psala, v Japonsku byla výuka opravdu "intenzivní" - a to do takové míry, že jsem byla vůbec ráda, že jsem si sem tam ještě zvládla udělat čas něco vidět a někam zajít o víkendech. Jinak můj každodenní životní styl v Japonsku vypadal tak, že jsem byla nucena učit se dlouho do noci a chodit spát ve 2 nebo 3 hodiny ráno, což bylo samozřejmě dost únavné. Na psaní na blog a jiné věci čas už vážně nezbýval, takže to bohužel zůstalo pouze u dvou příspěvků. Omlouvám se!

Po příjezdu mě pak čekalo dodělávání zmeškaných zkoušek na Karlovce, takže opět žádné pořádné volno. A to jsem ani všechno dodělat nestihla a musela si to posunout do dalšího ročníku, který bude sám o sobě hektický, jelikož je státnicový (bakalářka, státnice, čtení hordy knih v japonštině, zkouškové, příjímačky na magisterské studium... - je mi z toho zle, jen na to pomyslím, protože se zdá, že pokud není člověk génius nebo nějaký turbo robot, tak to nemá šanci všechno stihnout).

Ale dost stěžování, moje nářky se vám určitě číst nechce, co? :) Každopádně jsem si řekla, že než se zas naplno rozjede škola v novém ročníku, něco bych sem chtěla ještě napsat. Původně jsem měla v plánu tady s vámi sdílet všechny mé zážitky z Japonska, ale jak se brzo ukázalo, bylo jich tolik - tolik zkušeností, tolik všeho nového, že bych tady u počítače musela vyťukávat hordy textu do klávesnice celé dny. Za ty čtyři měsíce jsem hodněkrát proklínala, kolik toho od nás zahraničních studentek Japonci očekávají, kolik slohovek, referátů, úkolů na nás nakládají, kolik akcí a programů, které se ani nedaly stíhat, pro nás plánují... Tak zaněprázdněná jsem snad ještě nikdy nebyla a často jsem byla neuvěřitelně unavená. Hodněkrát mě taky něco dokázalo hodně rozčílit, protože Japonci se zkrátka chovají úplně jinak než lidé na západě a mají také jiné očekávání, na což si musel člověk zvyknout. Přesto přese všechno, když jsem se z Japonska vrátila, začalo se mi hodně stýskat - po lidech, které jsem tam potkávala, po spolužácích, kamarádkách, které jsem si udělala, po japonském jídle, po čistotě japonského metra, po nápomocnosti Japonců... všechno teď vidím jen v dobrém. Ať už bylo studium v Japonsku jakkoliv těžké, nakonec všechno bylo jen k užitku. Získala jsem mnoho dobrých zkušeností a co je důležitější, mám nepřeberné množství krásných vzpomínek. Nejsem sice schopná vám tady všechno povykládat, ale můžu pár svých vzpomínek ukázat ve zlomcích aspoň svými fotkami.

(nahoře vidíte fotky z purikury - purikura je automat na fotky, jak ho znáte i u nás v Česku, ale mnohem mnohem lepší. Fotky se dají různě vyzdobit, posat, přidat obrázky atd. Fotit se s kamarády v purikuře patří k japonské mladé kultuře)

Několikrát pořádané hromadné výlety po Tokiu. Tenhle byl první - k Meidži Džingú a do Haradžuku.


Piknik v parku Yoyogi.


S Kurehou u hory Fudži.


Já, Kristina a Kureha při focení hloupých póz u jezera Kawaguči. :)


Na vyjížďce lodí z přístavu Numazu. Slaná voda cákala všude kolem... a brzo se mi udělalo špatně. :)



S Kurehou a Italkou Annou v Jokohamě.


Při požárním cvičení s naprosto idiotsky vypadajícím "polštářem" na hlavě. Tenhle polštář měl v pokoji na koleji každý - měl chránit hlavu v případě zemětřesení.


Občas mírně nesrozumitelné hodiny japonské kultury s učitelem Nakajamou.


Hromadný výlet do Kamakury. Ten den strašně lilo a já měla sandále.


Karé raisu ve školní jídelně. Vypadá to nechutně, skoro jako nějaké české jídlo, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelně dobré. :)


S Misako na pojízdné pandě (na Tokyo Tower).


...A ještě s Eriko.


Při cvičení na šamizen, na které jsem nikdy neměla tolik času, kolik bych chtěla... (rychle rychle a pak na přednášku, nebo rychle rychle a pak psát referát na další den nebo padnout mrtvá na postel)


Adžisai (hortenzie), oblíbená květina v Japonsku, která kvetla na několika místech areálu školy.


Speciální hodina japonského tance.



Závěrečný japonský proslov, kterého se všechny zahraniční studentky bály.


Mini koncert na šamizen a koto.


Se Sumire v Ghibli muzeu.


S mou japonskou partnerkou Saiko.


Rozlučková party se zahraničními studentkami na koleji.


Jeden z posledních večerů na ohňostrojové slavnosti v Asakuse. Všude plno lidí v jukatách a plno stánků s jídlem... :)


No, to je samozřejmě jen zkratkovitě -zážitků bylo mnohem víc, ale tolik fotek bych sem nikdy nenacpala. ^_^; Když skončila na konci července škola i všechny zkoušky, Japonky a všichni z koleje se postupně rozutekli a atmoséra posmutněla. Já ještě měla několik dní, než jsem odlítala zpět do ČR, a než je strávit na prázdné koleji, jela jsem se podívat do mého vysněného města - Kjóta. O tom bych vám ještě něco málo napsala, samozřejmě i s fotkami. ^^ Takže čekejte ještě jeden příspěvek, ke kterému se snad dostanu v následujících dnech. Pak už hurá do nového školního roku se všemi jeho těžkostmi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama