My World

Šílená i ne tak šílená japonská videa

9. února 2013 v 23:40 | Tsuki
Dlooouho jsem tady nic nenapsala, tak jsem si říkala, že dám dohromady jen takový odlehčený článek pro zábavu, kam vložím nějaká zábavná/šílená/roztomilá japonská videa z youtube, která jsem za poslední rok či dva nejvíc sledovala se svou malou sestrou. Momentálně jí je pět let, takže je to samozřejmě ještě prcek, ale právě proto společně se mnou dokáže ocenit ten japonský "kawaii" smysl pro zábavu.

(Poznámka: Původně jsem chtěla videa přidat přímo do článku, ale jak se zdá, blog.cz s tím má nějaký problém a v žádném z běžných prohlížečů se videa nezobrazují, jak mají, takže nakonec volím pouze možnost obrázku a přímého odkazu pod ním.)

Takže zaprvé je to samozřejmě Nyan Cat. Mnohým lidem by možná tuhle umňaučenou kočku stačilo poslouchat pouhou minutu a už by se dostavila touha zabíjet, ale mně osobně přijde celkem roztomilá a dokázala jsem to poslouchat i půl hodiny, aniž by mě to vůbec začalo rozčilovat.
Názor mé sestry: "Jé, ta kočička běhá pořád ve vesmíru a má za sebou duhu!"



Giga Purin - japonská reklama na obří pudink.
Můj názor: Tak dlouhou reklamu jsem snad nikdy neviděla, ale je hrozně chytlavá a milá. Se sestřičkou jsme si ji pouštěly i několikrát za sebou.
Názor mé sestry: "Já chci taky takový velký pudink!"



Haruhi Dance - všichni fandové anime samozřejmě dávno znají Suzumiyu Haruhi a její "dance", ale tuhle 3D verzi si oblíbila především má malá sestra, i když anime neviděla a jinak Haruhi vůbec nezná.
Můj názor: krásně propracované video, možná lepší než původní Hare Hare Yukai ending v anime.
Názor mé sestry: "Líbí se mi ta holčička, co tančí uprostřed. Chci umět tančit jako ona."



Lucky Star Dance - další z anime tanců, který si oblíbila má sestra ^^
Můj názor: Anime "Lucky Star" jsem sice nikdy neviděla a nejspíš taky už neuvidím, protože v poslední době se na anime vůbec nedívám, ale musím uznat, že tahle písnička je zkrátka skvělá a hodně veselá.
Názor mé sestry: "Pojďmě na to tančit! ...Ale nemáme střapce. (zklamaně :))"



Kyary Pamyu Pamyu - PONPONPON - videoklip japonské zpěvačky Kyary Pamyu Pamyu
Můj názor: Kyary je šílená interpretka a PONPONPON je šíleně skvělé video. :)
Názor mé sestry: "Haha, ona si plácá na zadek.... a hele, tam vylezl mozek!"


Mameshiba - série videí s japonskou postavičkou kříženiny psa a sójového bobu/fazole/hrášku/oříšku :D
Můj názor: Vtipná videa, kde vždycky někomu z jídla vyleze tahle trhlá japonská postavička a znechutí ho nějakou vědomostní průpovídkou. Na to mě vážně bavilo koukat. Sestra tomu sice moc nerozuměla, ale i tak se smála.
Názor mé sestry: "Mainichi hitotsu mamechishiki lalala!!!" (sestra si zapamatovala koncovou písničku a s oblibou ji zpívá :))



Lotte Fit's - reklama na japonskou žvýkačku
Můj názor: LOL, další japonská šílenost, jenom ta písnička je možná až nepříjemně nakažlivá (po prvním zhlédnutí mi zněla v hlavě skoro celý den)
Názor mé sestry: "Hele, za nimi tančí i ta žvýkačka! A jsou tam srnečci..."


A nakonec jedno video, které jsem sice tuším neviděla se sestřičkou, ale dodnes ho beru jako nejtrhlejší japonské video, které jsem kdy viděla - Pantsuman, aneb záchodový trénink pro děti (jak chodit čůrat a kakat :D), včetně povzbuzovací písničky rodičů ("Do toho, do toho, čůránky vyjděte ven!") i animovaného hovínka. LOL Tohle je prostě must-see video.


Jorošiku onegai šimasu

30. prosince 2011 v 12:12 | Tsuki
Tak Vás vítám na svém novém blogu!

Momentálně byla většina článků přemístěna z mého starého MANGA BLOGU, který by měl s celou službou sblogů zaniknout na přelomu roků 2011/2012 (možná tedy už zítra nebo pozítří). Loučení s mým starým blogem, kde jsem vystupovala pod svou dřívější přezdívkou "MangaGirl", je docela smutné, protože tento blog se mnou byl skoro sedm let, ale na druhou stranu, dají se v tom vidět i určitá pozitiva.

Možná jste si všimli, že jsem nakonec úplně nezůstala u svého starého designu, ale vytvořila svůj nový blog trochu jinak. Název blogu jsem také změnila na TSUKI'S BLOG. Když jsem se dozvěděla o zrušení všech sblogů a uvědomila si, že se můj dřívější MANGA BLOG ztratí z internetu, ze všeho nejdřív mě napadlo, že se ho pokusím přemístit v jeho původní podobě a s co největším množstvím původních článků. Když jsem se ale nad tím později zamyslela, uvědomila jsem si, že tvorba nového blogu je pro mě šancí připodobnit ho více svému současnému "JÁ". MANGA BLOG byl pro mě dlouho tak trochu "srdeční" záležitostí, takže jsem se neodvážila ho moc měnit, přestože mnoho starších článků mi už přišlo docela hloupých a i název celého blogu - MANGA BLOG - již dávno nekorespondoval s obsahem. Teď jsem však dostala šanci (sice nechtěnou, ale přesto) udělat všechno znovu. Takže tady to je. :)

Přemístila jsem pouze ty příspěvky, které mi přišly dobré nebo užitečné. U některých starých kategorií a příspěvků (například "Jak kreslit mangu" - moje návody z roku 2005) jsem dlouho přemýšlela, zda je zahrnout nebo ne, ale nakonec jsem většinu starých článků zamítla. Snad jsem nikoho o nic neochudila :) Články jako "nákupní průvodce" a mé zážitky z Japonska samozřejmě zůstávají.

Věřím, že příznivci mého starého blogu zůstanou se mnou i přes tuto větší změnu. Jorošiku onegai šimasu!


Moje výtvory

29. prosince 2011 v 20:09 | Tsuki
Dala jsem dohromady pár svých kresbiček a výtvorů, které jsem kdysi uveřejnila na svém starém blogu. Je trochu škoda, že jsem si za posledních pár let vůbec nenašla čas na kreslení (tím samozřejmě nechci říct, že bych byla nějaký talent, kterého je škoda :) ale nejspíš víte, jak to myslím).

2005:


2006:


2007:


2008:

Peking na vlastní oči

29. prosince 2011 v 19:10 | Tsuki
aneb "Číňané a jací jsou"

!!!Tento článek byl v PŮVODNÍM znění přemístěn z mého starého blogu. Jedná se o článek napsaný 20.8.2008!!!



Tohle se sice netýká přímo Japonska, ale byla by škoda tady o tom nenapsat. Koneckonců Čína je a vždycky byla sousedem Japonska.

Chtěla bych zde totiž napsat něco o svých zkušenostech z hlavního města Číny - Pekingu, který jsem navštívila ještě před začátkem olympiády spolu se svým přítelem Mauem (a bylo to opravdu něco, ještě nikdy jsem nebyla tak daleko ^_^).

Vím, že obecné mínění o Číně není v současnosti zrovna dobré, ale chci tady napsat něco o Číňanech tak, jak jsem je viděla já, a to nehledě na současné problémy s Tibetem (takže se prosím všichni hned nebuřte pokud náhodou o Číňanech řeknu něco pěkného. Mají přece i své světlé stránky, ne? Nemusíme je všichni jen kritizovat, takže nechte tohle teď stranou).

Cizinec - něco jako "mimozemšťan"
Může se to zdát divné, ale cizinců v Číně moc není, a to ani v hlavním městě (i když je pravda, že před olympiádou jich začalo trochu přibývat). Sem tam jsem nějakého Evropana nebo Američana zahlédla, ale opravdu to bylo minimum. Proto se nemůžeme divit, že Číňani (a to hlavně ti, kteří sami do Pekingu přijedou jako turisté z menších čínských městeček nebo vesnic) jsou z cizinců totálně na větvi. Zpočátku mě to trochu vylekalo, protože takovíto Číňané, kteří zavítají do hlavního města, kde uvidí v životě prvního bělocha, se s ním hned chtějí vyfotit! Nejspíš, aby měli důkaz, že cizince vůbec spatřili a mohli onu fotku ukazovat svým přátelům ^_^. Poprvé nás takhle Číňani s foťákem "přepadli" na náměstí Tiananmen před branou do Zakázaného města. Nejprve jsem vážně nechápala, ale v následujících dnech jsem si už na Číňany přibíhající s dotazem, jestli se s nimi vyfotíme, zvykla. Zkrátka to skutečně budí dojem, že cizinci jsou něco jako "mimozemšťané", které Číňan jen tak nevidí ^_^.

Já s neznámou Číňankou před modrou pagodou - Tiantan (Strašně moc se se mnou chtěla vyfotit XD)

Čína je levná
No ano, letět do Číny sice není zrovna levné, ale v samotné Číně levno je, a to i v Pekingu. Teď mluvím hlavně o dopravě a jídle. V restauraci se člověk v pohodě nají za 20 yuanů (1 yuan není ani 2,50 kč) a v obyčejnějším bistru se člověk dokáže najíst i za takových 5-10 korun! (Nutno dodat, že jídlo je i tak vydatné a hlavně chutné). Za takových 5 kč jsem měla třeba tuhle super polívku s nudlema, zeleninou a vejcem (dokonce jsem ji ani nezvládla dojíst) -->


Co se týče dopravy, pro představu můžu zmínit, že 1 km jízdy taxíkem v Pekingu stojí 2 yuany a přibližně stejná cena platí i pro jednu jízdu pekingským metrem, a to na jakoukoli vzdálenost. Když to srovnáme s Prahou, kde jedna pitomá jízdenka (ještě navíc s omezenou dobou) stojí víc jak 20 kč, je to opravdu směšné.

Dále bych ještě chtěla připomenout, že Peking je navíc město, kde se dá smlouvat. Na tržištích je to samozřejmost, tam se dá koupit věc s původní nadsazenou cenou za úplný pakatel. Ale zajímavé je, že smlouvat se dá často i v normálních obchodech (zkrátka řeknete, že se vám to zdá moc drahé, nabídnete nižší cenu a nakonec se s prodavačem nějak dohodnete ^_^).

Stravovací návyky a chování v restauracích se dost liší
Když se vrátíme zpět k jídlu, tak mým dalším poznatkem je, že Číňané narozdíl od nás mlaskají u jídla, čímž vyjadřují, že jim to chutná. Není to vůbec neslušné jako na západě. Navíc je často zvykem, pokud jí více lidí, objednat více talířů s různými jídly, ze kterých si pak každý bere, co chce, a svoji vlastní má jen misku rýže.


Neslušné kupodivu není ani nadávat na jídlo, pokud nám náhodou nechutná (což jsem poznala u Číňanky Li, se kterou jsme během našeho pobytu v Pekingu strávili hodně času :) ). U nás by to dopadlo možná tak, že bychom se v restauraci pohádali se servírkou a ta by nám pak za to plivla do kafe, ale v Číně ne. V Číně mají číšnice a číšníci "sloužit" zákazníkovi a plnit jejich přání. Takže, když si Li stěžovala, že je jídlo hnus a je moc kyselé, servírka ho s úsměvem odnesla a přinesla upravené znovu a pak ještě jednou, když Li začala nadávat, že co to má znamenat a že je tam málo okurky XD. Takhle to v Pekingu skutečně funguje.

Číňané jsou slušní
Co se mi ale v Pekingu opravdu líbilo, bylo to, že Číňané jsou oproti Evropanům daleko slušnější, a to ve více ohledech. Celkově jsou více spořádaní a nejspíš je to i vlivem režimu, že nikde není vidět nic zničeného, rozbitého nebo posprejovaného (říkejte si co chcete, ale množství policajtů, kteří hlídají památky a jiná veřejná prostranství, vidím v tomhle ohledu jako výhodu). Žádné posprejované a špinavé metro, nic takového... všechno čisté a jak má být. Navíc, pokud jde zrovna o policii, tak co jsem viděla, byli vstřícní a nápomocní. Například jeden den, kdy hrozně moc pršelo a lidé se běželi schovat do metra, policie hlídající uvnitř rozdávala všem okolo zadarmo pláštěnky (ani tohle si nedokážu u nás v ČR představit).

Co se týče Číňanů obecně, nikde ani pozdě večer nebylo vidět žádné výtržníky nebo opilce, a pokud se náhodou někde objevila nějaká pochybnější existence jako bezdomovec, hleděl si svého a neotravoval lidi okolo. Řekla bych, že Číňané vypadali celkově na pohled slušněji a člověk se ani nebál, že by se mu něco stalo nebo že by ho někdo mohl okrást (no uznejte, u nás se se člověkem, o kterém máme nějaké pochybnosti nebo ze kterého máme dokonce strach, setkáme docela často, a to nejen po večerech venku).

Pandy
A nakonec, tohle se sice netýká přímo Číňanů, ale jako milovník pand to musím jednoznačně zmínit... V pekingské zoo mají totiž pandy (tím myslím Pandy veliké, ne jiný druh), které jsou jinak samozřejmě dost vzácné a mimo Čínu se s nimi v jiných zoo skoro nesetkáme. Pekingská zoo má pand dokonce víc jak 10 a člověk je tak může pozorovat, jak se válejí, spí nebo pojídají bambus. ^__^ ((kawaii...))


No, to by k Pekingu bylo tak všechno. Je toho samozřejmě více, ale co jsem chtěla napsat, to jsem napsala. Možná se mnou nesouhlasíte, ale jsem ráda, že jsem v některých ohledech Číňany pochválila. I oni jsou lidi a nezaslouží si jen kritiku, které je v současnosti dost a dost. A musím říct, že je někdy tak trochu nespravedlivá... (Že je v Pekingu moc smogu? No, popravdě to v televizi trochu přeháněli, většinu dnů tam bylo čistě modré nebe :) )
 
 

Reklama